ZDENĚK SMETANA

Zdeněk Smetana

Zdeněk Smetana se narodil a vyrůstal ve svérázné pražské čtvrti Žižkov. Jako jedináček byl doma středem pozornosti a maminka s babičkou se předháněly, která mu poví hezčí pohádku... dobře věděly,že pohádky má malý Zdeněček moc a moc rád. Klučík poslouchal...a hned také maloval - pana krále, princeznu,draka chrlícího oheň. Napřed na lístky papíru, potom berevnou křídou na prkennou podlahu celé pavlače. "To byly moje "umělecké" začátky" usmívá se dnes.

Za války hrozilo mladému Zdeňkovi totální nasazení,ale jeden z jeho profesorů mu zařídil práci v rytecké dílně. Zdeněk se tam vyučil a hlavně přečkal zlou dobu německé okupace. Soukromně se přitom ale stále učil kreslit, i když si často musel podomácku vyrábět barvy, protože ty za války k dostání prostě nebyly. Po osvobození se rozhodl jít studovat na učitele výtvarné výchovy,školu ale nakonec nedokončil. Zlákalo ho totiž nové studio BRATŘI V TRIKU režiséra Jiřího Trnky.

Po nějakém čase se z něho stal tzv. animátor - začínal zdravotnickými agitkami, později následovaly reklamní šoty a nakonec první filmy. Propadl kouzlu kresleného filmu a ten se stal jeho celoživotním osudem. Od konce šedesátých let se pak věnoval hlavně tvorbě pro děti - Za svůj život stvořil mnoho postaviček a podílel se na animaci oblíbených českých večerníčků. Mezi nejznámější z nich patří Pohádky z mechu a kapradí (Křemílek a Vochomůrka), Rákosníček, Štaflík a Špagetka a Malá čarodějnice. Ilustroval také několik knih dětských knížek.Jeho prvními kritiky prý byly vždycky jeho dvě dcerky - Věra a Petra. Na jejich úsudek vždycky dal.

Zdeněk Smetana získal přes padesát ocenění na českých i zahraničních filmových přehlídkách a festivalech, mezi nimi byl i Lev sv. Marka, Zlatý medvěd, Cena londýnské akademie za nejlepší film roku. A oprávněně - málokomu se totiž, tak jako jemu, podaří převést obrazy svého dětství do příběhů,které těší už několikátou generaci malých i velkých diváků...